Úzký a dlouhý obývací pokoj představuje specifický problém. Na první pohled se zdá, že se sem nevejde pohodlná sedačka, konferenční stolek ani televize. Ve skutečnosti jde hlavně o to přestat přemýšlet v obdélníku a začít pracovat s podélnou osou místnosti. Důležité je neurčovat jednu stěnu jako hlavní a necpát vše na ni. Místo toho je lepší rozdělit prostor na dvě zóny podél delších stěn a nechat střed volný pro pohyb. Tím se pokoj opticky nezkrátí, ale získá přirozený rytmus.

Klíčové je správné umístění sedací soupravy. Ta by neměla stát přímo proti dveřím ani být nalepená na kratší stěnu, protože by vznikla slepá ulička. Ideální je postavit ji podélně, zádovou částí k jedné z delších stěn, a to s odstupem alespoň deseti centimetrů od zdi. Vznikne tak dojem vzdušnosti a zároveň zůstane průchod. Pokud je místnost opravdu stísněná, pomůže natočení televize šikmo v rohu, které uvolní střed a umožní sledovat obraz z více míst. Rozhodně se vyhněte tomu, abyste sedačku tlačili do protilehlého rohu jen proto, že se tam „nějak vejde“.

Konferenční stolek volte úzký a podlouhlý, ideálně oválný nebo se zaoblenými rohy. Čtvercový stolek v úzké místnosti působí jako překážka a nutí lidi kroužit. Mezi sedačkou a stolkem by mělo zůstat alespoň čtyřicet centimetrů, abyste pohodlně vstali, aniž byste do něčeho kopli. Stejně tak televizní skříňka nemá být hluboká, stačí třicet až třicet pět centimetrů. Všechny hloubky měřte dvakrát, protože v úzkém prostoru rozhoduje každý centimetr.

Světlo a barvy dotvoří zbytek. Tmavé podlaze a těžkým závěsům se v dlouhé místnosti raději vyhněte, opticky ji ještě protáhnou. Zvolte světlé odstíny a pokud možno stejnou barvu podlahy i stěn, rozdíl je pak méně znát. Zrcadlo na kratší stěně místnost rozšíří, ale neumisťujte ho proti oknu, vznikne nepříjemný odraz. Nakonec si sedněte na každé místo v pokoji a zkontrolujte výhled i dosah na ovladač. Ergonomie není o tom, co vypadá dobře na fotce, ale co vám vydrží fungovat každý den.