Terasa u rodinného domu často řeší dva požadavky najednou: potřebuje jasně vymezit hranici vůči zahradě a zároveň nabídnout místo, kde se dá posedět. Betonové obrubníky nebo dřevěné palisády sice okraj vyřeší, ale sezení nechají na samostatných židlích, které se po sezóně uklízejí. Řešením je jediný zděný prvek, který obojí spojí do jednoho celku – nízká zeď, jež je zároveň lavicí. Nemusí jít o složitou konstrukci; stačí správně navržená výška, hloubka a návaznost na povrch terasy.

Základem je rozdělit prvek na dvě funkční části. Spodní část tvoří opěrná zeď, která drží zeminu a vytváří pevný okraj. Horní část je pochozí nebo sedací deska, obvykle z betonové mazaniny, kamenné desky nebo tvrdého dřeva. Výška sezení se volí kolem 45 cm, hloubka 35 až 40 cm, aby se na ní dalo sedět bez podpěry zad. Pokud zděná lavice podél terasy kopíruje celou délku hrany, vznikne souvislá linie, která opticky sjednotí prostor a zároveň zabrání sesuvu zeminy.

Materiál je vhodné sladit s povrchem terasy. Dlažba na terase a obklad lavice ze stejné řady vypadají klidně a působí, že k sobě patří. Zdění se provádí z betonových tvárnic nebo ztraceného bednění, které se vyplní betonem a vyztuží. Sedací deska se osadí s mírným přesahem, aby voda stékala mimo zeď. Mezi zdí a terasou se nechává dilatační spára, jinak může při pohybu podloží prasknout obklad. Odvodnění je nutné vyřešit už při zdění – drenážní vrstva za zdí a spádování desky stačí.

Hotový prvek pak funguje ve třech rovinách: vymezuje okraj, nabízí sezení a opticky spojuje dům se zahradou. Nepotřebuje další mobiliář, nezabírá místo navíc a vydrží roky bez údržby. Stačí jej jednou za čas omýt a zkontrolovat spáry. Kdo hledá řešení, které vydrží a přitom nepůsobí jako provizorium, najde v této kombinaci zděné zdi a lavice rozumný kompromis mezi funkcí a vzhledem.