Obývací pokoj je místnost, která snese nejvíc podob. Přes den je to pracoviště, večer kino, o víkendu jídelna a občas i provizorní ložnice pro návštěvu. Jakmile se ale počet lidí v domácnosti začne měnit – nastěhuje se partner, narodí se dítě, odstěhuje se spolubydlící – statické uspořádání přestane fungovat. Nábytek, který byl pohodlný pro dva, se pro tři lidi stane překážkou a pro jednoho zbytečným balastem. Řešení není kupovat pokaždé nový set, ale navrhnout prostor tak, aby se dal přeskupit během odpoledne.

Základem je zónování, které nezávisí na pevných stěnách. Místo jedné velké sestavy zvažte menší celky, jež lze přesouvat podle aktuální potřeby. Pokud se počet obyvatel často mění, osvědčilo se vsadit na flexibilní sezení, které roste i zmenšuje podle situace – například modulová sedačka z dílů se dá rozložit na dvě křesla, spojit do pohovky pro čtyři, nebo naopak zúžit na dvě místa a zbytek uklidit. Podobně fungují odkládací stolky na kolečkách a jídelní stůl s možností roztažení. Křeslo navíc, které jindy stojí v rohu, se při návštěvě přesune k pohovce a vznikne konverzační kruh.

Důležité je nechat volný průchod. Čím víc lidí v místnosti, tím víc potřebují prostor na pohyb mezi kuchyní, dveřmi a sezením. Vyhněte se tomu, abyste nábytek tlačili do středu místnosti jen kvůli symetrii. Lepší je nechat jednu stěnu úplně volnou a veškeré úložné prvky soustředit na ni. Skříně a police pak mohou být vysoké, ale mělké, takže nezabírají podlahovou plochu. Když se počet obyvatel sníží, stačí uvolněný kus odebrat a prostor se opticky zvětší.

Praktický test: zkuste nábytek přemístit během deseti minut a bez pomoci druhého. Pokud vám to zabere celé odpoledne nebo potřebujete vrtačku, uspořádání není dost flexibilní. Dobře navržený obývací pokoj se mění spolu s tím, kdo v něm žije – ne naopak. Není to o dokonalém designu, ale o tom, že každá změna počtu lidí by měla znamenat jen posunout, ne bourat.