Nízké parapety komplikují návrh interiéru víc, než se na první pohled zdá. Pokud horní hrana okenního otvoru končí třeba čtyřicet centimetrů nad podlahou, klasický radiátor pod oknem zabere skoro celou stěnu a na parapet už nezbývá místo. Řešení existuje několik a liší se podle toho, jestli topíte vodou, nebo elektřinou, a jestli chcete parapet využít jako pracovní plochu, nebo jen jako odkládací místo.

U teplovodního vytápění je nejčistší variantou podlahové topení, které pod oknem neubere ani centimetr. Kde to není možné, přichází v úvahu nízký deskový radiátor s výškou do dvaceti centimetrů, případně trubkový žebřík zavěšený na boční stěnu. Pokud potřebujete vyřešit i sedací místo, je dobré načerpat inspiraci u tématu, jak vyřešit úzké pohovce pod oknem, protože právě tam se střetává odvod tepla s hloubkou sedáku a výsledný komfort. Elektrický žebřík nebo infrazápaní má smysl tam, kde nechcete zasahovat do rozvodů.

Parapet sám o sobě může být součástí topného systému. Kamenná nebo kompozitní deska s dobrou tepelnou vodivostí se dá osadit přímo nad nízký radiátor a funguje jako sálavá plocha. Dřevo a laminát potřebují odstup alespoň pět centimetrů od výdechu tepla, jinak hrozí vysychání a deformace. Výšku parapetu pak volte tak, aby nekolidoval s otevíráním okna a zároveň nechal prostor pro případné rolety nebo žaluzie.

Před finálním rozhodnutím si změřte hloubku parapetu, výšku okenní kliky a místo, kam až vede přívod topení. Teprve potom vybírejte mezi podlahovým topením, nízkým radiátorem a elektrickým panelem. U starších domů se často vyplatí nechat si poradit od topenáře, protože každý zásah do stoupaček má vliv na celý systém.