Děti a pastelky nebo fixy k sobě prostě patří. Ať už jde o batole, které objevuje svět kreslením po zdi, nebo o školáka, který si omylem podepíše domácí úkol přímo na tapetu, výsledek je stejný: vzniká problém, který je potřeba řešit. Otázka nestojí tak, zda k tomu dojde, ale kdy. Rozhodující je, jak rychle a s jakými následky se podaří čmáranice odstranit. Právě proto má smysl vybírat nátěry a tapety s ohledem na jejich omyvatelnost a odolnost, nikoliv pouze podle vzhledu.

V rámci praktického testu jsem na vzorcích sádrokartonu porovnal několik typů povrchů. Základ tvořily běžné interiérové barvy, dále barvy s označením omyvatelné a nakonec takzvané scrub-resistant varianty. U tapet jsem zvolil vinylové, vliesové a klasické papírové. Na každý vzorek jsem nanesl stejné množství voskovky, pastelky a fixu na bázi lihu. Po dvaceti minutách jsem se pokusil skvrny odstranit vlhkým hadříkem, mýdlovou vodou a u odolnějších vrstev i jemným abrazivem. Výsledky byly překvapivě rozdílné a potvrdily, že cena a marketingové označení nemusí vždy odpovídat realitě. Podrobnější metodiku a fotodokumentaci jednotlivých kroků najdete v článku o tom, jak si poradit s kresbami pastelkou a fixou na zdi, který shrnuje i méně známé postupy.

Nejlepší výsledky vykazovaly nátěry s vyšším podílem akrylátových pojiv a hedvábným leskem. Fix na lihové bázi se sice vpil okamžitě, ale po zaschnutí se podařilo větší část odstranit lihem a následně mýdlovou vodou bez viditelné stopy. Voskovka naopak ulpívala na matných površích a při hrubším tření zanechávala lesklé šmouhy. U tapet dopadly nejlépe vliesové s vinylovou povrchovou úpravou, které vydržely i opakované čištění. Papírové tapety byly v podstatě jednorázové, protože vlhkost způsobila deformaci a odlepení spojů. Zásadní je také čas: čím dříve se skvrna řeší, tím vyšší je šance na úspěch.

Z testu vyplývá několik praktických doporučení. Do dětského pokoje se vyplatí investovat do omyvatelného nátěru s vyšším leskem, případně do tapety s vinylovou vrstvou. Na riziková místa, tedy kolem psacího stolu nebo postele, lze umístit ochranný pruh průhledné fólie nebo malou tabuli, která kreativitu přesměruje. Důležité je také mít doma po ruce správné čisticí prostředky a nepoužívat agresivní rozpouštědla na všech typech povrchů. Prevence není o zákazu kreslení, ale o vytvoření prostředí, kde se dá snadno uklidit.