Obývací pokoj často plní několik funkcí současně. Sledujeme v něm televizi, čteme, přijímáme návštěvy, děti si tu hrají a někdo u stolu i pracuje. Pokud nábytek stojí náhodně, vzniká chaos a každá činnost se navzájem ruší. Řešení není v koupi nové sestavy, ale v promyšleném uspořádání toho, co už doma máte. Stačí určit, co má být středobodem a co jen doplňkem.

Začněte tím, že si místnost rozdělíte na zóny podle toho, jak ji skutečně používáte. Sezení u televize potřebuje dostatečný odstup od obrazovky, ale zároveň nesmí blokovat průchod do kuchyně nebo na balkon. Pracovní koutek naopak patří ke světlu a stranou od hlavního ruchu. Hodně lidí podceňuje rohy místnosti, přitom právě tam vzniká prostor, který může být užitečný – praktické rady, jak ho vyřešit, najdete na mvcleaningservices.cz, kde se věnují tomu, co do rohu obýváku umístit, aby nepůsobil prázdně. Jakmile má každá zóna jasný úkol, přestane se nábytek tlačit do středu a místnost začne dýchat.

Klíčová je průchodnost. Mezi pohovkou a konferenčním stolkem by mělo zůstat alespoň 40 centimetrů, hlavní cesta místností pak aspoň 60 centimetrů. Koberec by měl pod trvale umístěným nábytkem přesahovat, ne končit přesně u nohou pohovky. Nábytek nestavte ke všem stěnám najednou, jinak vznikne dojem čekárny. Někdy je lepší pohovku od stěny odsunout a vytvořit za ní úložný prostor nebo nízkou komodu, která prostor opticky oddělí, ale neuzavře.

Světlo a barvy dotvářejí výsledek. Tmavý nábytek u okna pohlcuje denní světlo, zatímco světlé povrchy ho odrážejí dál do místnosti. Do rohu, kam nedosáhne stropní svítidlo, se hodí stojací lampa s teplým světlem. Rostlina naopak oživí místo, které by jinak zůstalo mrtvé. Když každý kus nábytku plní konkrétní roli a nic nestojí jen proto, že se to kdysi hodilo, bude obývací pokoj fungovat pro odpočinek i pro život.