Průchodnost obývacího pokoje neurčuje jen jeho celková plocha, ale především to, kolik volného místa zůstane mezi jednotlivými kusy nábytku. Základní pravidlo zní: mezi sedačkou a konferenčním stolkem by mělo zůstat alespoň 40 centimetrů, v hlavních průchodech pak 60 až 90 centimetrů. Pokud těmito rozměry disponujete, lidé projdou přirozeně a nemusí obcházet nábytek bokem ani zvedat nohy.

Klíčové je myslet na to, kudy člověk skutečně chodí. Nejčastější trasa vede od vchodu do místnosti k sedačce, k oknu a k policím. Právě podél této linie by nemělo stát nic, co by ji zúžilo. Pomůže, když nábytek rozmístíte do tvaru písmene L nebo U a střed necháte volný. Někdy stačí jen posunout stolek o pár centimetrů a rázem vznikne plynulý koridor. Zajímavý trik, který se v praxi osvědčil, popisují například na mvcleaningservices.cz – kulatý stolek před sedačkou lidé totiž přirozeně obcházejí, zatímco hranatý je nutí měnit směr.

Důležitá je i vzdálenost mezi sedačkou a stěnou. Pokud je menší než 40 centimetrů, vzniká slepé místo, do kterého se nikdo neposadí a které jen mate. Stejně tak je vhodné ponechat volný přístup k zásuvkám, topení a oknům. Koberec by měl sahat alespoň pod přední nohy sedačky, ale neměl by zasahovat do hlavní průchozí trasy. Menší kusy nábytku, jako jsou taburety nebo odkládací stolky, raději přesuňte ke stěnám, aby nebránily v pohybu.

Nakonec si rozmístění vyzkoušejte v praxi. Projděte se po místnosti s plnými rukama, jako byste nesli talíř nebo hrnek. Pokud se někde přistihnete, že uhýbáte nebo našlapujete našikmo, dané místo potřebuje úpravu. Nábytek nemusí být u stěn, aby pokoj působil uspořádaně – naopak, volně stojící sedačka často vytvoří příjemnější a přirozenější prostor pro každodenní život.