Průchodnost obývacího pokoje nezávisí na tom, kolik máte metrů čtverečních, ale na tom, jak jsou věci poskládané. Nejčastější chyba je tlačit nábytek ke zdem, protože to vypadá jako ušetřené místo. Opak je pravdou. Když sedačku, konferenční stolek a skříň nalepíte na zeď, vytvoříte uprostřed nevyužitelný ostrov, kterému se každý obloukem vyhýbá. Plynulý pohyb vzniká tehdy, když kolem nábytku vede jasná linie, po které se dá projít bez uhýbání, a když mezi jednotlivými kusy zůstane dost místa na nohy i na úklid. Doporučuji začít tím, že si na podlahu postavíte jen obrysy nábytku – třeba pomocí papírové lepicí pásky. Uvidíte, jaké trasy se přirozeně otevírají a kde naopak vzniká slepá ulička.

Základem je hlavní průchod, který by měl být široký alespoň 90 centimetrů. Tudy se chodí z chodby do kuchyně, k balkonovým dveřím nebo k oknu. Tento pruh ničím neblokujte, ani rostlinou v květináči, ani odkládací stoličkou. Vedlejší cesty mezi sedačkou a křeslem mohou být užší, ale počítejte s tím, že i tam se musí vejít člověk s šálkem kávy. Pokud máte menší místnost, pomůže sedačka postavená šikmo do rohu. Uvolníte tím dva směry chůze a získáte dojem většího prostoru. Skříň nebo komoda by měla stát na místě, kde se její dvířka otevírají do volna, ne do cesty.

Když řešíte sezení, vyhněte se tomu, aby jeden kus nábytku stál přímo proti druhému a vytvářel bariéru. Lepší je uspořádání do L nebo do U, kde je střed volný. Právě do tohoto středu se hodí nízký stolek, který nenarušuje výhled a nebrání chůzi. kulatý stolek před sedačkou je proto praktickým řešením – nemá ostré rohy, kolem kterých by se muselo našlapovat opatrně, a snadno se obchází. Pokud ale zvolíte hranatý stolek, nechte mezi ním a sedačkou alespoň 40 centimetrů, abyste se pohodlně posadili a vstali. Stejné pravidlo platí pro křeslo a boční stolek.

Nezapomínejte ani na svislý prostor. Vysoké regály a skříně patří k jedné stěně, ideálně k té, kterou nevyužíváte k průchodu. Otevřené police nad sedačkou nebo nad stolem zmenšují dojem stísněnosti, protože nechávají podlahu volnou. Koberec by měl kopírovat zónu sezení, ne sahat až do průchodu. Světlo a vzduch proudí tam, kde nejsou zbytečné překážky. Když si rozmístění nejdřív vyzkoušíte na sucho a budete se řídit vlastním pohybem, ne katalogovým obrázkem, obývák se promění v místo, kde se dá skutečně žít.